Kapitoly 8-13 se zabývají oblastí ius in bello, tedy válečnými konvencemi, jak mají či nemají vojáci na bitevním poli válčit.
Legenda:
- Černě: myšlenky z knihy M. Walzera, doslovné citáty jsou v uvozovkách s uvedením čísla stránky v knize
- Zeleně: komentáře a poznámky Honzy Valeše
Shrnutí kapitoly:
V čem spočívá princip válečné užitečnosti? Především jde o to, aby armády podnikaly takové útoky a násilí, které účinně přispívá ke kýženému vítězství. A měly by se zdržet zbytečného násilí.
Existuje ještě nějaké jiné omezení pro válečné operace než je uvedený princip užitečnosti? Jsou to především základní práva obyvatel obou válčících zemí. Příkladem je znásilňování italských žen v roce 1943.
„Jak mohou vojáci bojovat spravedlivě, když odhlédneme od spravedlnosti jejich věci?“ (227) Předpokládáme přitom morální rovnost vojáků na obou stranách fronty (viz kap. 3).
Užitečnost a proporcionalita, argument Henryho Sidgwicka:
- H. Sidgwick (1838-1900) považuje za nepřípustný „jakýkoli rozbroj, který materiálně nepřispěje k cíli, ani žádný rozbroj, který poslouží cíli jen slabě v porovnání s velikostí rozbroje“. (227)
- Opravdu, pokud by vojáci podnikali jen takové akce, které přímo přispívají k vítězství, ušetřili bychom si mnohé utrpení.
- „Znepřátelené armády mají právo pokusit se zvítězit ve válce, ale nemají právo dělat cokoli, co je nebo jim připadá jako nutné k vítězství.“ (230)
- Podle Walzera je však jádrem válečné konvence více než tento utilitární argument užitečnosti – konvence chrání práva všech občanů obou znepřátelených zemí. V roce 1943 dostala žoldácká marocká armáda mezi podmínkami svého nasazení oprávnění znásilňovat italské ženy a plenit nepřátelské území. Již de Vitoria (†1546) uznává utilitární argument pro takové oprávnění – „pobídka pro odvahu vojáků“. Námitka je jasná: o co je odvážnější ten voják, který znásilnil ženu?! Hlubším důvodem pro válečné konvence jsou práva osob na obou stranách, zejména obyvatelstva, v tomto případě italských žen.
„Bezprostřední problém je, že vojáci, kteří bojují, ztrácejí práva, která údajně brání. Získávají válečná práva jako bojující a potenciální zajatci, ale nyní se na ně může zaútočit a mohou být libovolně zabíjeni svými nepřáteli. Ať jsou jejich soukromé naděje a cíle jakékoli, bojem ztrácejí svůj nárok na život a svobodu, a ztrácejí je, i když nespáchali žádný zločin, na rozdíl od agresorských států.“ (238)
Pro občana svobodné země je situace vojáka ve válce dost nepředstavitelná - zbaven svých základních práv je vystaven mnoha nebezpečím, před kterými se nemůže chránit, protože jeho úkolem je především ohrožovat nepřítele...
