Kapitoly 14-17 rozebírají ve větším detailu čtyři obzvláště ošemetné otázky, válečná dilemata.
Legenda:
- Černě: myšlenky z knihy M. Walzera, doslovné citáty jsou v uvozovkách s uvedením čísla stránky v knize
- Zeleně: komentáře a poznámky Honzy Valeše
Shrnutí kapitoly:
Když tedy existuje extrémní situace, která ospravedlňuje extrémní postup, podle čeho ji poznáme? „Stav nejvyšší nouze“ M. Walzer definuje jako 1. strašlivé a zničující ohrožení, které je 2. zcela bezprostřední. Příkladem je postup nacismu v letech 1940-42.
Jaké extrémní rozhodnutí tehdy přijali Spojenci? Začali bombardovat německá města, nejprve výhradně válečný průmysl, posléze i obytné čtvrti! Co na to M. Walzer? Na základě „pohyblivé škály“ a „vojenské nutnosti“ toto extrémní rozhodnutí Spojenců schvaluje, ale jen do léta 1942. Pak už to bylo špatně a důsledkem jsou i atomové bomby shozené na Japonská města.
Povaha nutnosti (3): Slovy „krize“ a „stav nouze“ označujeme krajní situace. Avšak používají se příliš často – každá válka je krajní situací! Je tedy třeba pečlivě vymezit označení „stavu nejvyšší nouze“. Obě následující kritéria musí být splněna zároveň:
- Ohrožení je svou povahou nezvyklé a strašlivé, jde o katastrofu a zoufalství.
- Ohrožení je bezprostřední, nejen ho tak prožíváme, ale opravdu takové je.
Nacismus je takovým příkladem, protože svou agresí směřoval k vyhlazení celých národů. Nejhorší byly dva roky 1940-42, kdy německá vojska vítězila na všech frontách.
Je současná situace „stavem nejvyšší nouze“? Je Rusko a jeho ideologie stejně nebezpečná jako nacismus? Putinem prezentovaná ideologie je mocenská, vlivová, demagogická, jejím cílem je ovládnutí okolních zemí, šíření strachu, zahrnuje policejní represe, zavírání a zabíjení odpůrců. Nacismus však zahrnoval plán na vyhlazení celých národů, ten zatím není součástí Putinových plánů.
Ukrajinci bojují o život, protože žít pod Putinovou vládou je očividně strašné a nepřijatelné. Bojují za základní hodnoty západního světa – suverenitu států, sebeurčení, demokratické uspořádání, občanské svobody a lidská práva. Možná je tvrdé to říct, ale zlá situace Ukrajinců je v tomto smyslu „obvyklým“ terorem války, protože válka taková je.
Podobně je naše situace jiná než Spojenců, kteří se rozhodli pro bezpodmínečnou kapitulaci a dobytí celého území Německa. S Putinem bude na místě vyjednávat. Ruskou armádu je třeba vytlačit zpět na území Ruska, ale není třeba ji celou zlikvidovat.
Zrušení válečných pravidel – rozhodnutí bombardovat německá města: Toto britské rozhodnutí koncem roku 1940 mělo mimo jiné za důsledky bombardování japonských měst USA zápalnými bombami, nakonec také Hirošimu a Nagasaki. V původní podobě rozkaz výslovně zapovídal „nezacílené“ bombardování. Začátkem roku 1942 byly za cíl výslovně určeny obytné oblasti, zvláště dělnické čtvrti. Z hlediska vojenské nutnosti se opravdu bombardéry jevily jako jediná účinná zbraň a M. Walzer souhlasí s argumentem, že se tím opravdu do nějaké míry demoralizovalo německé obyvatelstvo. Zásadní však byl okamžik zlomu na východní frontě v létě 1942 a vstup USA do války. V tu chvíli mělo být bombardování přehodnoceno a přesměrováno výhradně na vojenské cíle.
Limity kalkulace – Hirošima: Prezident USA H. Truman v poselství 12. srpna 1945 využil „pohyblivou škálu“, ale zcela chybně: upíral Japoncům morální právo ad bellum a jejich neústupností ospravedlnil postup USA. M. Walzer vidí situaci jinak: Na rozdíl od Spojenců na podzim 1940, kteří se rozhodli bombardovat německá města, USA nebylo v 1945 vůči Japonsku v situaci, kdy žádná jiná zbraň či taktika nevede k úspěchu. Truman mluvil o záchraně velkého počtu lidí použitím jaderné zbraně. Ve skutečnosti použití jaderné zbraně zabrzdí USA od dalšího krutého bombardování japonských měst! USA nebyly ve stavu nejvyšší nouze vůči Japonsku. Měli v létě 1945 iniciovat nová mírová jednání, nebyl důvod trvat na bezpodmínečné kapitulaci, Japonci nebyli takové zlo a hrozba jako nacisté.
