pondělí 23. května 2022

Hodnoty, které Putin respektuje, i když nerad - pokrytectví v projevu z 24. února 2022

Další příspěvek na tomto blogu bude věnován Putinovu projevu z 9. května 2022. Nejprve však k tomu únorovému.

1. Čtyři masky Kremlu

Putin je naštěstí coby řečník “uspávač hadů”. Nebezpečný je však v tom, že mluví podobně jako někteří náboženští extremisté - zaníceně, soustředěně, tempo řeči a tón svědčí o silném přesvědčení, které se snaží přenést na posluchače.

Projev je vlastně velmi dobře napsaný pro danou příležitost - opravdu má charakteristiky mluveného projevu, není to přednáška, je to projev. Krátké věty pochopí každý, žádné komplikované myšlenkové konstrukce, nepředpokládá, že si posluchač pamatuje detaily toho, co již bylo řečeno.

Naše země má důvěrnou zkušenost se žargonem komunistických představitelů. Tak například okupaci Československa se říkalo “bratrská pomoc”. Vládní rozhodnutí se nerodila ve vládě, ale v ústředním výboru komunistické strany. Závazek vůči lidu země se prakticky rovnal pokynu politické partaje, která sama sebe prohlásila za hlas lidu. Putinův slovník je v mnohém obdobný.

V Putinově projevu je možné spatřit hned čtyři pokrytectví, která jsou částečně funkční, maska stále ještě zakrývá část tváře, ale zároveň rozpor se skutečností je zjevný dost na to, aby pokrytectví bylo prozrazeno:

  • Putin mluví jako oběť mezinárodního násilí. Zároveň však všem kolem vyhrožuje silou. Je to zjevný rozpor.
  • Rusko podepisuje mezinárodní dokumenty, je součástí mezinárodních institucí a má potřebu budit dojem, že je vše v pořádku. Zároveň v praxi porušuje to, co podepisuje.
  • Putin používá slovo svoboda, používá ho hodně. Jeho obsah je však docela jiný.
  • Pokud jde o oprávněnost rozpoutání války, je postoj Kremlu nejvýstižněji popsán úslovím, zloděj volá, chyťte zloděje.

Tento esej je svou metodou induktivní - postupuje od jednotlivých prohlášení v projevu, detail za detailem až k zobecněným závěrům. Čtenáři lze doporučit, aby esej četl od konce :)

Odkaz na český překlad i ruský originál najde čtenář na konci eseje.

2. Proč je pokrytectví zajímavé

Sociolog a expert na válečnou etiku Michael Walzer v průběhu celé své kariéry poukazuje na to, že pokrytectví je bohatým zdrojem porozumění skrytým postojům, hodnotám a procesům. Jeden citát za mnohé:

V morálním životě není ignorance až tak běžná; nečestnost je mnohem obvyklejší. Dokonce i ti vojáci a státníci, kteří nepociťují muka [morálně] problematického rozhodnutí, obecně vědí, že by je měli pociťovat. … Nejjasnějším důkazem stability našich hodnot v čase je neměnný charakter lží, jaké říkají vojáci a státníci. Lžou, aby sami sebe ospravedlnili, a tak nám popisují charakteristické rysy spravedlnosti. Kdekoli nacházíme pokrytectví, nacházíme také morální poznání. (Spravedlivé a nespravedlivé války, str. 67)

Podstatou pokrytectví je rozdíl mezi skutečností a maskou (fasádou), mezi slovy a činy. Pokud je tento rozdíl dobře uchopitelný, pokrytectví vychází najevo a je možné je vztáhnout na ty případy, kdy máme pouze masku a slova, ale zatím nevyšla najevo skutečnost.

Walzer ukazuje na trvalé a skutečné hodnoty, které jsou v pokrytectví vysledovatelné. Dozvídáme se mnohé o pokrytci samém, také o jeho publiku a o tom, co si pokrytec o svém publiku myslí.

3. Rozkrýt Putinovo pokrytectví

Nejprve je třeba pokrytectví odhalit, teprve pak je možné sledovat, co vše se skrze ně dozvíme o morálních hodnotách, o pokrytcích a jejich okolí. Pokrytectví Putina proto nejprve rozkryjeme.

Pokrytectví se odhalí ve chvíli, kdy maska spadne a ukáže se skutečný obličej. Toto odhalení má v životě dvojí podobu. Především může pokrytectví odhalit běh událostí. Druhou formou odhalení je rozpor - nejdříve tvrdí něco, pak něco jiného, nejdříve něco tvrdí, ale něco jiného dělá.

Hlavním vodítkem nám proto budou ty pasáže jeho projevu, v kterých odkazuje na současné události, nebo je možné jeho slova porovnat s obecně dostupnými informacemi.

Rusko jen reaguje, je to sebeobrana

Putin vytváří obraz, že Rusko nemá jinou možnost, je pod tlakem a musí reagovat na nepříznivý tlak. Nejvýstižnější větou vykreslující Rusko jako obět mezinárodního útlaku je tato: “... naše činy, to je sebeobrana před hrozbami a ještě větší katastrofou…”

Ale popořadě. V úvodní větě Putin stanovil dvě témata projevu: Donbas a bezpečnost Ruska. Poté, co vykreslil situaci na Donbasu, přechází k druhému tématu. Bodem obratu je v jeho projevu věta: “Rusko se nemůže cítit ohroženo, nemůže existovat s permanentní hrozbou, která přichází z území dnešní Ukrajiny.” Pocit ohrožení spojuje obě témata v jeden celek.

Putin říká: “Nenechali nám naprosto žádnou možnost…” Opravdu si dává záležet, aby vše vypadalo jako obranná válka, že je zahnán do kouta agresí druhých.
Rozpor ve slovech je velmi zřejmý v odstavci adresovaném těm, kdo by byli “v pokušení zasáhnout”. Celý odstavec je velkou výhrůžkou každé třetí straně. Poslední větička však zní: “Doufám, že budu vyslyšen.” Chce, aby jeho výhrůžky vyzněly ruskému uchu tak, že Putin prosí a žádá.

Je obraz, který ve svém projevu Putin maluje, výsledkem upřímné bezvýchodnosti nebo spíše pokrytectví. Je Rusko opravdu tak bezmocné, obětí neústupnosti druhých? Nebo je to maska, kterou cíleně Putin svými slovy maluje? Na jedné straně je tu tento pocit ohrožení. Na druhé straně jsou tu silná slova o síle Ruska.

Slova o síle

V hlubokém napětí či rozporu s předchozím tónem projevu jsou Putinova silná slova o síle. Jestli je pravdou tíseň, v které se Rusko nachází, těžko může zároveň být Rusko tím, kdo diktuje světu své představy. A přece je v projevu obojí. Tento rozpor pro účely tohoto článku dostane označení pokrytectví č. 1.

Putin se vyhlášení války rozhodl označit za “uzavření kapitoly” (odst. “Zopakuji…”). Přemýšlejme, za jakých okolností může být válka považována za uzavření sporů? Takových případů mnoho není, protože většinou války spory ještě vyhrotí, posunou do další (hůře řešitelné) fáze. A přece jsou případy, kdy válka může spory zcela ukončit. Především v případě úspěšné genocidy. A dále v případě tak přesvědčivého vítězství, že je možné poraženému vnutit svou vůli (pokud lze násilné potlačení odporu považovat za uzavření kapitoly).

V závěru projevu jsou tři odstavce adresovány “občanům Ruska”. Začínají slovem “blahobyt” a končí slovem “vlast”, to je přímo učebnicové. Věty mezitím jsou o síle, kterou Rusko má ve všech možných podobách, zatímco západní “říše zla” má jen tupou sílu. Poslední odstavec adresovaný občanům Ruska stojí za větný rozbor (viz níže). Putinovi jde o hrubou sílu, ale obléká ji do slov pravdy, spravedlnosti, vlastenectví. Přitom nejde o nic jiného než prosté donucení ostatních k poslušnosti.

“...skutečná síla leží ve spravedlnosti a pravdě,

Podmět věty: SÍLA. Příslovečné určení místa: SPRAVEDLNOST A PRAVDA. Je to spravedlnost a pravda, které mají sílu? Nebo je to síla, která nabývá podoby, kterou lze případně nazvat spravedlnost a pravda?

která je na naší straně.

Vedlejší věta vztažná - co je na straně Ruska? Je to SÍLA nebo je to pravda?
Gramatika věty upřednostňuje SÍLU, protože “spravedlnost a pravda” by byly v množném čísle. Podle čeho poznáme tu sílu či spravedlnost a pravdu, o které je řeč? No přeci podle toho, že je na naší straně…

A pokud to tak je,

V ruštině věta vyznívá ne jako čiště podmiňovací věta, ale spíše: A když je to tak, pak těžko nesouhlasit, že…

potom je těžké nesouhlasit s tím,

Zbytečně matoucí věta, která obsahuje dva zápory: nesouhlasit s něčím a k tomu myšlenku, že je něco těžkého na to, aby se to udělalo snadno. V ruštině se však nejspíše jedná o běžný řečnický obrat.

že právě síla a připravenost k boji jsou základem nezávislosti a suverenity, jsou nezbytným základem,

Podmětem věty je tu SÍLA A PŘIPRAVENOST K BOJI. Už je úplně jasné, o jakou sílu má jít. Opět je to síla, která je v centru pozornosti. Předtím byla síla spojena se spravedlností a pravdou, nyní je přímo spojena s nezávislostí a suverenitou. To dává smysl, jde o “naši pravdu”, o “spravedlnost, kterou si nezávisle stanovujeme my sami”.

pouze na kterém je možné stavět svoji budoucnost, stavět svůj dům, svoji rodinu, svoji vlast."

Jak odlišný základ! Jak odlišná stavba budovaná na takovém základě!
V liberální demokracii stavíme na důstojnosti a svobodě jednotlivce, na kreativitě, vzdělání pro všechny, na ochraně slabých.

Úplně poslední věta dává celému projevu náležité vyznění: “Věřím ve vaši podporu, v neporazitelnou sílu, kterou nám dává láska k vlasti.” Projev se s posluchačem loučí silnými slovy o neporazitelné síle… lásky k vlasti…

Princip vztahů v postsovětském prostoru

Vyjděme z věty: “S xxxxxxx se chováme ke všem státům, které vznikly na postsovětském území. Vážíme si jejich samostatnosti a budeme si jí vážit i nadále a jako příklad uvádíme pomoc, kterou jsme poskytli Kazachstánu, kde proběhly tragické události, jež otřásly jeho integritou a celistvostí.” Sedmi křížky je ve větě nahrazeno slovo, které je třeba pečlivě vyložit. Putin zde říká, že chování Ruska k okolním státům je zřejmé z nedávných let. Pojďme objasnit smysl vykřížkovaného slova.

Jde o státy na “postsovětském území”. Rusko má k těmto státům jiný vztah než ke zbytku světa. Putin jmenuje Kazachstán, v dalším odstavci pak území Kavkazu z let 2000-2005, Krym, Sýrii, nakonec také Donbas v současnosti. Díky této Putinově nápovědě bychom zakřížkované slovo mohli nahradit prvními slabikami zmíněných států či území: KaKaKrySyDon. Jaký je tedy tento princip zahraniční politiky Ruska?

Semínka rozkolu a válčení zasetá na Kavkazu nesou právě nyní během války na Ukrajině své konkrétní ovoce - rozšíření území Ruska o Jižní Osetii již není jen teoretickou možností.

Touha po získání Krymu je dnes již očividná jako nos mezi očima.

Lednové události v Kazachstánu proběhly až s podivem korektně - vojáci přišli na pozvání místní vlády, po dvou týdnech opět zemi opustili. A Kazachstán se v dnešní spletité situaci chová alespoň částečně nezávisle. Co vše za tím však je, se můžeme jen domnívat. Možná to byla jen situace připravená právě pro takovýto argument, kterým může zmást mezinárodní společenství.

Princip ruské zahraniční politiky vůči zemím v postsovětském prostoru, to vykřížkované slovo KaKaKrySyDon, vyjadřuje zjevnou touhu po vlivu, nejlépe opětovného začlenění do Ruska.

O kousek později, v části adresované ukrajinským občanům zazní slova: “Nikomu nedovolím, aby se vměšoval do našich záležitostí, našich vztahů. Chceme je budovat tak, aby vytvořily nezbytné podmínky pro překonání všech překážek a bez ohledu na existenci národních hranic. Aby nás posílily zevnitř jako jeden velký celek. Věřím v tuto budoucnost.” Slova o "našich náležitostech" by mohla znamenat vnitřní záležitosti Ruské federace, proti tomu nemůže nikdo nic namítat, každý stát musí řešit svoji vnitřní bezpečnost. To se však vylučuje s následující větou, která mluví o podmínkách "bez ohledu na existenci národních hranic". Je tedy jasné, že má na mysli mezinárodní vztahy. Může tím myslet vztahy Ruska se Západem? To se zase vylučuje s vírou v budoucnost "jednoho velkého celku". "Našimi záležitostmi" tedy myslí vztahy Ruska s některými státy (především sousedními), které jsou dnes samostatné, ale Putin věří v budoucnost jednoho velkého celku. Tato část projevu je výslovně adresována Ukrajincům. Tím se tato interpretace jen potvrzuje. Odmítá jakékoliv vměšování mezinárodního společenství do vztahů Ruska s okolními státy v postsovětském prostoru!
Toto je věcný obsah principu KaKaKrySyDon - vztahy Ruska se zeměmi v postsovětském prostoru jsou určovány touhou Ruska po co největším vlivu, nejlépe jejich opětovném začlenění do jednoho státního celku. Nyní je již na místě prozradit, co je to vykřížkované slovo, které na počátku Putin použil pro to, aby popsal tento princip ruské zahraniční politiky: “S respektem se chováme ke všem státům, které vznikly na postsovětském území.” Nyní je už zřejmé, co v případě Kremlu znamená slovo “respekt”, je to především respekt k národním ruským zájmům.

Putinovo pokrytectví je až dětsky prosté - nejprve použije slova jako “respekt” nebo “samostatnost”, pak vcelku rozumně odkáže na chování Ruska v minulosti (které vyjadřuje pravý opak), aby nakonec zase řekl, že to vše je zcela v souladu s chartou OSN. A s dětskou důvěrou čeká, že si toho dospěláci nevšimnou. Pro účely tohoto článku dostane tento rozpor mezi slovy a skutečností označení pokrytectví č. 2.

Jak může vypadat svoboda

“Základem naší politiky je svoboda, svobodné volby, svobodný výběr vlastní budoucnosti a budoucnosti svých dětí.” Vycházejme tedy z toho, že Kreml chce svou politiku nazývat slovy “svoboda”. Co tím myslí a co si z toho máme vyvodit?
Příkladem odhaleného pokrytectví jsou události po anexi Krymu, které Putin v projevu nazývá “svobodný výběr” obyvatel Krymu a Sevastopolu (odst. “Považuji za důležité dodat…”). Také nepřekvapí slova o “dekorativních volebních procedurách” - to by žádného demokrata nenapadlo, že volby mohou být dekorativní. Ale Putinovi bychom to měli věřit, ví, o čem mluví.

Skutečný vhled do Putinova pojetí vnitřních poměrů Ruska poskytují jeho slova, kterými otevřel závěrečnou část adresovanou “krajanům”: “Jsem přesvědčen, že vojáci, kteří jsou věrni naší zemi a důstojníci ozbrojených sil Ruska, profesionálně a hrdinně splatí svůj dluh, svoji povinnost.” Putin poslání ozbrojených sil popisuje jako “dluh” (ruské slovo dolg překladatelé radši přeložili dvěma slovy: “svůj dluh, svoji povinnost”, nicméně ruské slovo především znamená pohledávku, dluh). Ruský voják nedělá nic, co by mohlo být pochváleno, oceněno - jednoduše splácí dluh. Pokud splní své povinnosti a položí přitom svůj život, splatil svůj dluh, je svobodný, nikdo nikomu není ničím povinován… Putin je si však vědom, že slovem dluh nemůže skončit, je třeba to zaonačit jinak. A tak pokračuje myšlenkou z opačného spektra mezilidských vztahů: “Spoléhám na konsolidovanou, vlasteneckou pozici všech stran parlamentu a veřejných sil.” Putin může Západu jen závidět tu konsolidovanou pozici vlád států a soukromých podniků i občanské veřejnosti a neziskovek. Ale zní to dobře, i když je to zřejmý kontrast: Na jedné straně všichni státu dluží svůj život, na druhé straně důvěra svěřená veřejné i soukromé sféře, službám i byznysu. Rozuzlení poskytuje další věta: “Což znamená, že řešení, která jsme přijali, splníme.” Putin přešel zpátky do množného čísla “my, Putin” přijal řešení, které je všem lidem úkolem a povinností. Důvěra je tu rozkazem.

Svoboda v pojetí Kremlu je v tomto článku označován jako pokrytectví č. 3.

Důvody k válce

Nyní se dostáváme po obsahové stránce k nejdelikátnější rovině Putinova projevu, k pokrytectví č. 4.

“Nekonečně dlouhých osm let jsme dělali všechno možné” na Donbase “politickou cestou, v míru”. Nyní obrací list, ohlašuje změnu. Dosavadní zapojení ruských vojáků na Donbase označuje za mír. Anebo se pro své publikum znovu distancuje od bojů na Donbase a tvrdí, že Kreml se na bojích nepodílel. Ať tak či tak, maska má vypadat tak, že Kreml je mírotvorce.

Ve stejnou chvíli prohlásil, že ukrajinské síly “se vzdaly mírového řešení konfliktu”. Toto je nesmírně silné vyjádření. Pokrytectví se odhaluje konfrontací se skutečností. Jak ve skutečnosti vypadá, když se někdo vzdá mírového řešení? V první chvíli to může vypadat tak, že odejde od vyjednávacího stolu. V důsledku to však vždy má podobu silové reakce, odmítnout mírové řešení znamená spustit silové řešení.

Stačí si položit otázku, kdo 12.-14. dubna 2014 sáhl na Donbasu po zbrani jako první? Byla to ukrajinská armáda? Nikoliv. A kdo 24. února 2022 překročil hranice druhého státu? Ruská nebo ukrajinská armáda? Ukrajinská to nebyla.

Ďábelskost lži, že se Ukrajina vzdala mírového řešení, spočívá v tom, že i kdyby na tom byla jen polovina pravdy, Rusku nezbývá, než reagovat také silou. Proto toto tvrzení zaznívá v úvodu argumentace, aby na něm mohl dál stavět. Když už někdo lže a chce znít přesvědčivě, musí lhát od první chvíle “na celou hubu”. Pokrytectví je jasné, Putin rozhodně nechce vypadat jako agresor.

Jeho slova také jasně ukazují, že si je vědom vstupu do nové etapy. I když patří k sovětské tradici, že válka je “jen” pokračováním či jinou formou diplomacie, přesto Putin ví, že nyní překračuje hranici a je třeba to vyložit tak, že za to nese odpovědnost někdo jiný.

Proto zazní druhá ďábelská věta adresovaná ukrajinským vojákům: “...veškerá odpovědnost za možné krveprolití leží na svědomí ukrajinského vládnoucího režimu.” S válkou je to tak, že nikdo si nemůže být jistý, kolik utrpení přinese, kdo všechno do ní bude stržen, války se zpravidla vymykají kontrole. Proto vědí všichni, i Putin, že odpovědnost za bolest a utrpení nese především ten, kdo válku rozpoutá. To je nevratný krok s dalekosáhlými následky. Pronesená věta zřetelně prozrazuje, že Putin je si vědom zodpovědnosti za rozpoutání války. Právě proto se to snaží hodit na někoho jiného.

4. Putinovo pokrytectví vypovídá

1. Násilník, co třese koleny

Obraz určený ruským občanům: Rusko je cílem zahraniční agrese, musí se bránit, jinou možnost nemá. Putin je silný vůdce, Rusko je silná země, nic ji neohrozí a nezastaví.

Putin ví, že strach ze zahraniční agrese mu u jeho publika přidá body. Nejedná se o strach, který by měli mít všichni obyvatelé Ruska. Jmenuje příhraniční oblasti v postsovětském prostoru, kde se ten zápas odehrává. Občané Ruska mohou být v klidu. Jejich vládce je ochrání, stará se o blaho říše.

Není dobré pro násilníka, když všichni vědí, že je násilník. Dlouhodobé chování Ruska vůči okolním státům je čitelné a konzistentní - násilné. Proč tedy tolik řečí o tom, že Rusko je donuceno se bránit, že všechno je jen sebeobrana, že jim okolí nedalo jinou možnost? Svým pokrytectvím Putin potvrzuje dlouhodobou morální hodnotu lidského soužití, že je-li někdo odhalen okolím jako násilník, dříve či později se všichni spojí proti němu a pokojně či násilně ho odstraní. A tak dělá, co může - alespoň slovy popírá své jednání, aby tím zmátl ty, kdo naslouchají jeho slovům víc než jeho činům.

Putin v projevu vyhrožuje silou a uctívá ji jako základ státnosti. Průběh války od počátku až do poloviny května, kdy vzniká tento text, odhalují další rozpor - Rusko není tak silné, jak Putin tvrdil. To však nemusí být pokrytectví, to může být důsledek lhaní sám sobě.

2. Překonání všech překážek bez ohledu na národní hranice

Kreml formálně potvrzuje chartu OSN, lidská práva a svobody, další dokumenty, které zakládají uspořádání světa po 2. světové válce. V praxi je však nezastává. Tak proč to podepisují a proč se snaží vypadat, že jsou plnoprávnými členy takových mezinárodních struktur?

Státy jsou si svým způsobem rovny, i když v jiných ohledech jsou jedny silné a druhé slabé. Putin ve svém projevu vysvětluje principy ruské mezinárodní politiky v postsovětském prostoru - rozporuplně. Používá slova “respekt, samostatnost, svrchovanost”, přitom však prakticky usiluje o jejich začlenění do Ruska, což odvážně vyjádřil vírou v “jeden velký celek”. Když káně píská nad krajinou, všichni ví, že se chce najíst, každá myš ví, že jí jde o život. Proč tedy Kreml neřekne rovnou, že jeho národním zájmem je podmanit si okolní státy silou, nejprve ty, které tvořily SSSR, posléze i všechny ostatní? Ten důvod je prostý: Dost dobře nejde druhé skupině lidí říci, že si je “dám k obědu”, protože na základní rovině jsou si státní celky rovny. Proto se i takový diktátor jako je Putin kroutí a přetvařuje, aby neřekl víc, než kolik je možné říct. Jeho vlastní publikum by s tím mělo problém.

Toto pokrytectví je obzvláště zajímavé tím, jak je do očí bijící. Mezinárodní politika Ruska je totiž od Putinova nástupu dosti konzistentní a čitelná. Není tedy problém porovnat slova a činy. Nezbývá mu prakticky nic jiného, než říkat A a dělat B. Pokud takto postupuje v jedné věci, nemělo by nás překvapit, pokud v jiných věcech zvolí obdobný postup.

3. Povinnost svobody

Putin mluví o svobodě, svobodných volbách, vlastním rozhodování občanů o své budoucnosti. “Ruské volby” jsou pojem samy o sobě stejně jako neexistující občanská svoboda. V projevu zazněl dnes již věhlasný “svobodný výběr obyvatel Krymu a Sevastopolu”.

Svoboda patří mezi základní hodnoty. Ruským obyvatelům řeči o svobodě zní lépe než slova o další bídě, kterou budou trpět pro ještě větší slávu impéria. Také světové veřejnosti slova o lidských právech a hodnotách zní dobře. A toleruje se, že na území Ruska se tyto hodnoty uskutečňují v rozporu s jejich základním významem.

Toto pokrytectví je trochu jiné. Putin se zde přizpůsobuje většinovému vnímání světa, že svoboda patří mezi základní hodnoty. Nevypovídá to však o tom, že on sám je o tom přesvědčen, spíše se jen přizpůsobuje poptávce.

4. Když zloděj volá: Chyťte zloděje

Putin si jasně v projevu klade otázku, kdo je zodpovědný za válečný konflikt, který bude následovat. Síla této otázky až bije do očí. Bez mrknutí oka (doslova) na to odpovídá, že za všechno následující utrpení nese odpovědnost ukrajinská strana. Použije při tom ty nejďábelštější lži, které v projevu zazněly.

Žít v míru má větší hodnotu než žít ve válce. Putin chce působit dojmem, že je mírotvorce, že udělal všechno možné pro zachování či obnovení míru. Je si vědom toho, že jeho občané od něho očekávají mír, ne konstantní válku. I diktátor musí vzít vážně, že mír je víc než válka.

Za rozpoutání války někdo jasně nese odpovědnost. Putin má velkou potřebu setřást ze sebe zodpovědnost za utrpení, která tímto projevem rozpoutal. Vinu háže na stranu ukrajinského vedení, tvrdí, že Ukrajina se vzdala mírového řešení, že Rusko je donuceno se bránit. To všechno jsou lži, nebezpečné lži, které však nic naplat prozrazují, že Putin je si vědom odpovědnosti za rozpoutání války.

Závěr

Proč se zabývat směsicí lží a pravd, které říkají lidé, kterým by se člověk nejraději vůbec vyhnul? Protože pokrytectví je nesmírně výmluvné, odhaluje morální hodnoty platné i pro pokrytce.

V Putinově projevu z 24. února 2022 je možné odhalit následující hodnoty, které donutili i tohoto velkého pokrytce, aby je svým způsobem respektoval:

  • Není dobré pro násilníka, když všichni vědí, že je násilník.
  • Státy jsou si svým způsobem rovny, i když v jiných ohledech jsou jedny silné a druhé slabé.
  • Svoboda patří mezi základní hodnoty.
  • Žít v míru má větší hodnotu než žít ve válce.
  • Za rozpoutání války někdo jasně nese odpovědnost.

Na těchto hodnotách je možné i potřebné stavět případné jednání a vyjednávání s vedením Ruské federace.

Použité zdroje

Michael Walzer. Interpretace a sociální kritika. Praha: Filosofia, 2000. ISBN 80-7007-126-5.

Michael Walzer. Spravedlivé a nespravedlivé války: morální argumentace s historickými příklady. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-3013-9.

Putin Vladimír. Обращение Президента Российской Федерации. 24. 2. 2022 v 6:00 hod. Navštíveno 23. 5. 2022. Dostupné on-line: http://kremlin.ru/events/president/news/67843

Seznam.cz. Slova, jimiž Putin rozpoutal bezprecedentní válku. [on-line dokument] Navštíveno 23. 5. 2022. Dostupné on-line: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-dokument-slova-jimiz-putin-rozpoutal-bezprecedentni-valku-190232