M. Walzer, kapitola 1: Proti realismu

Na podzim roku 2021 jsem tuto knihu četl a nyní po rozpoutání ruské války na Ukrajině bych z ní chtěl připomenout hlavní myšlenky. Je důležité, abychom v přemýšlení o válce Ruska proti Ukrajině vycházeli z toho nejlepšího, co filozofové, etikové a politologové za uplynulá staletí vymysleli. A kniha M. Walzera už několik desetiletí patří mezi to nejlepší.

Michael Walzer. Spravedlivé a nespravedlivé války. Morální argumentace s historickými příklady. Praha: Academia, 2019. Překlad 5. vydání z roku 2015, první vydání knihy vyšlo v roce 1977.

Legenda:

• Černě: myšlenky z knihy M. Walzera, doslovné citáty jsou v uvozovkách s uvedením čísla stránky v knize
• Zeleně: komentáře a poznámky Honzy Valeše

Kapitoly 1-3 se zabývají základní otázkou: Jak morálně uvažovat nad válkou? Je to vůbec možné? Odkud začít?

Shrnutí kapitoly:

Co namítneme těm, kteří říkají, že když se rozpoutá válka, jde všechno stranou – spravedlnost, morálka i lidskost? M. Walzer argumentuje, že celé kulturní dějiny lidstva svědčí o tom, že i u války (tak jako u všeho jiného) lidé vždy rozlišují dobré a zlé.

Co má společného morálka a strategie (taktika)? M. Walzer upozorňuje, že o obojím se vedou vášnivé a rozporuplné debaty – co se má nebo mělo dělat, zda to bylo dobře, co by bývalo bylo lepší, jaké možnosti existují. Oba úhly pohledu jsou si až překvapivě blízké.

Co dělat, když se v souvislosti s válkou lže? M. Walzer radí dvojí – především sledovat, zda se slova shodují s činy (zda dotyčný mluví pravdu nebo lže), a dále detailně sledovat proč mají násilníci potřebu své chování oblékat do hezčích slov a co to o nich i o nás říká.

Latinské úsloví: „Inter arma silent leges: ve válce mlčí právo.“ (43)

A přece: „Jazyk, který používáme, když mluvíme o lásce a válce, je tak bohatý na morální významy, že to vypovídá o tom, že se vyvinul za dlouhá staletí argumentace. Věrnost, oddanost, čistota, hanba, cizoložství, svádění, zrada; agrese, sebeobrana, ustupování, krutost, nemilosrdnost, brutalita, masakr – všechna tato slova jsou úsudky a usuzování je stejně běžná lidská aktivita jako milování a válčení.“ (43)

Realistický argument: „Co konvenčně nazýváme nelidskostí, je prostě lidskost pod tlakem. Válka nás zbavuje civilizovaných ozdob a odhaluje naši nahotu. Popisují nám tuto nahotu, neb bez jistého potěšení: bojácná, sobecká, ženoucí se, vražedná. Nemýlí se ani v tom nejmenším. Tato slova jsou někdy popisná. Paradoxně je takový popis často jakýmsi druhem omluvy.“ (44) Jako příklad Walzer uvádí Mélský dialog: Historický příklad morální reality války převzatý z díla Dějiny peloponéské války, které sepsal filozof a voják Thukidides v 5. st. př. n. l., sám účastník války v roli velitele.

V této kapitole M. Walzer, stručně řečeno, tvrdí, že také válka (stejně jako všechno v životě společnosti) má svůj morální rozměr. Realistický argument by se rád jakémukoliv morálnímu uvažování vyhnul, ale to neodpovídá tomu, jak lidé ve skutečnosti žijí, mluví, přemýšlí a rozhodují se.

Strategie a morálka: „O morálce a spravedlnosti se mluví skoro stejně jako o vojenské strategii. Strategie je jiný jazyk války, a zatímco se obecně říká, že se v něm nevyskytují obtíže morální rozpravy, jeho užití je stejně tak problematické. Generálové se sice shodnou na významu strategických termínů – vyprovokování, ústup, manévr na křídle, soustředění sil a tak dál –, neshodnou se však na strategicky vhodných postupech v určité situaci. Hádají se, co by se mělo udělat. Po bitvě se neshodnou v tom, co se stalo, a pokud byli poraženi, dohadují se, čí je to vina. Strategie je jako morálka jazykem ospravedlnění. (58)

Historický relativismus: Liší se kultury a jejich jazyk mezi sebou tak zásadně, že by to znemožňovalo morální hodnocení? M. Walzer odpovídá, že nikoli: „I když se upustilo od světových názorů a vysokých ideálů, stejně jako jsme opustili aristokratickou dvornost na začátku moderní doby, pojetí správného chování nadále přetrvává: vojenský řád přežívá smrt idealismu bojovníků.“ (62) Následuje morální rozbor bitvy z počátku 15. století mezi Francouzi a Angličany u Azincourtu, tak jak ji o jeden a půl století později vypráví anglický dějepisec.

Závěr kapitoly patří důležitému pojednání o pokrytectví: „V morálním životě není ignorance až tak běžná; nečestnost je mnohem obvyklejší. Dokonce i ti vojáci a státníci, kteří nepociťují muka [morálně] problematického rozhodnutí, obecně vědí, že by je měli pociťovat. … Nejjasnějším důkazem stability našich hodnot v čase je neměnný charakter lží, jaké říkají vojáci a státníci. Lžou, aby sami sebe ospravedlnili, a tak nám popisují charakteristické rysy spravedlnosti. Kdekoli nacházíme pokrytectví, nacházíme také morální poznání.“ (67)

„Pokrytectví je hojné v debatě v době války, neboť je mimořádně důležité, aby se člověk v takové době jevil tak, že je v právu. … Pokrytec předpokládá, že my ostatní mu morálně porozumíme, a domnívám se, že nemáme jinou možnost než brát jeho tvrzení vážně a podrobit je testu morálního realismu. Předstírá, že přemýšlí a jedná jak to my ostatní od něj očekáváme. Říká nám, že bojuje podle morálního válečného plánu… Kdyby se z nás všech stali realisté jako athénští generálové nebo jako hobbesovci ve válečném stavu, znamenalo by to konec jak pro morálku, tak pro pokrytectví Prostě bychom jeden druhému říkali přímo a surově, co chceme udělat nebo co jsme udělali. Ale pravda je, že jedna z věcí, kterou většina z nás chce, dokonce i ve válce, je jednat nebo se jevit, že jednáme morálně.“ (68)

To mi připomíná Putinův projev z pondělí 21. února 2022, v kterém se občanům Ruska snažil vemlouvavými slovy vysvětlit logiku svých kroků. A tím je ospravedlnit.

V témže projevu nazval ruská vojska vstupující na území Ukrajiny (samozvaných republik) „mírová vojska“. To musím uznat, že to zní o mnoho lépe, než kdyby řekl „musíte uznat, že tu máme krásnou záminku vyslat naše vojska na ukrajinské území“.

Dokola opakuje, že Rusko bylo k této reakci donuceno nátlakem Západu, který vůbec neslyšel jeho upozorňování na zájmy Ruska.

Následující den pak frontální napadení Ukrajiny nazval „speciální vojenskou operací s cílem demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“. Kdyby mluvil ve stylu Thomase Hobbese nebo athénských generálů, řekl by: „Zítra Ukrajinu napadneme ze všech stran. Pro jistotu jsme si to všechno nacvičili během cvičení v posledních týdnech. Celou Ukrajinu obsadíme násilím, jediné povolené zbraně budou ty naše, cílem je zbavit se všech Ukrajinců, kteří se mnou nesouhlasí (zabít je nebo deportovat).“

Argument M. Walzera je výstižný: Dokonce agresor jako Putin si je vědom toho, že i Rusové jsou morálně uvažující lidé a že by nesouhlasili s takto nemorálním vysvětlením. To je hlavní argument M. Walzera v úvodní kapitole: Válka má také svoji morální dimenzi, kterou můžeme odmítat, a přece ji svým (pokryteckým) jednáním potvrzujeme.

Proto je nesmírně důležité porovnávat slova a činy, zda přinesou důkaz, že slova byla lží a pokrytectvím, nebo zda potvrdí morální integritu. Putin oznámil, že vojáci míří na armádní cíle. A v tomto smyslu se nikdo nediví, že rakety dopadají na vojenské letiště. Proč se však během soboty 26. 2. snaží vyřadit z provozu teplárnu na předměstí Kyjeva?! Protože to byla lež, kterou však nemohl říct otevřeně, protože by si tím u svých lidí uškodil.