Kapitoly 1-3 se zabývají základní otázkou: Jak morálně uvažovat nad válkou? Je to vůbec možné? Odkud začít?
Legenda:
- Černě: myšlenky z knihy M. Walzera, doslovné citáty jsou v uvozovkách s uvedením čísla stránky v knize
- Zeleně: komentáře a poznámky Honzy Valeše
Shrnutí kapitoly:
Nese běžný ruský voják zodpovědnost za rozpoutání války, ztráty na životech a všechno kolem? Rozhodně ne. Osvojit si právo na válku (ius ad bellum) se rozhodla vláda v Kremlu, nikoli ten či onen voják (ten nese zodpovědnost za způsob, jakým vykonal konkrétní rozkaz, který dostal).
V čem spočívá peklo války? V tom, když jsou lidé vystaveni útrapám války nedobrovolně.
Za jakých okolností je peklo války maximální? Když ti, kdo se brání proti agresi druhého, jsou nuceni válčit brutálně, protože nemají jednoznačnou vojenskou převahu.
Morální realita války má dvě části:
- latinsky ius ad bellum (právo na válku), příčiny války, důvody, otázky agrese a obrany, přídavná jména spravedlivá či nespravedlivá válka
Toto se prakticky týká Putina, jeho ministra obrany a generálů – ti nesou zodpovědnost za zahájení války. Viz. kapitola 2, kapitoly 4-7 a 18.
- latinsky ius in bello (spravedlnost v boji), metody a prostředky války, dodržování pravidel, příslovce války vedené spravedlivě či nespravedlivě
Toto se týká ruských i ukrajinských vojáků v poli, kteří válku vedou buď spravedlivě nebo nespravedlivě. Viz. kapitola 3, kapitoly 8-13 a 19.
Zde se oba aspekty ius ad bellum a ius in bello rozlišují. Kapitola 14 ukazuje na důležitou spojitost obou morálních realit války.
Válečný zločin spočívá v násilí, které nemá meze (argumentace navazuje na Carla von Clausewitze):
- „lidé jsou zabíjeni tak brutálně, jak si jen dokážeme představit“ a
- „jsou zabíjeny všechny druhy lidí bez ohledu na věk, pohlaví nebo morálku“ (72)
Válka má mnoho stupňů. Rozhodující však je „limit souhlasu,“ tedy válčení z donucení:
- Válka po vzájemném souhlasu, spíše rytířské klání.
- Žoldnéři např. v renezanční Itálii, bojovalo se především intrikami, rozhodnutí žoldnéřů bylo do určité míry svobodné a výší své ceny se podíleli na stanovení taktiky a prostředků.
- Žoldnéři rekrutovaní z lidí zbídačených, kteří nemají jinou možnost; armáda nemá žádnou disciplínu, vojáci žádnou možnost svobodného rozhodnutí, umírají velmi bídně.
- Profesionální vojáci sloužící výhradně své vlastní vrchnosti (carovi, šlechtě, státu).
„Válka je peklo, kdykoli jsou muži donuceni bojovat, kdykoli je porušen limit souhlasu. … Co je tady důležité je míra, v jaké je válka (jako profese) nebo boj (v tom či onom momentě) osobní volbou, kterou voják dělá sám za sebe a ze zásadně soukromých důvodů. Takový druh volby fakticky mizí ve chvíli, kdy se z bojování stane právní závazek a vlastenecká povinnost.“ (80-81)
Rozhodli se Ukrajinci nastoupit do armády dobrovolně? Mnozí ano. Jiní na základě mobilizace. A přesto o většině z nich platí, že by v tyto týdny chtěli dělat něco docela jiného – věnovat se své práci, žít s rodinou atd. Fakticky jsou Ukrajinci donuceni bojovat proti své vůli – donucovacím prostředkem jsou jejich základní svobody a práva, které jsou v sázce.
„Zkušenost války jako pekla generuje to, co bychom mohli nazvat vyšší ambicí: člověk nemá za cíl urovnat vztahy s nepřítelem, ale porazit a potrestat ho, a ne-li zrušit tyranii války, alespoň snížit pravděpodobnost budoucího útlaku.“ (85)
Pokud Ukrajina útok Ruska neodrazí, doplatí na to mnozí v celé Evropě. Neprohrají něco málo, ale mnoho. Ukrajinci si nemohou dovolit válku prohrát, bojují o život. Proto není cílem vyrovnaný stav, ale jednoznačná porážka nepřítele.
„V tom je maximální tyranie: ti, kteří odolávají agresi, jsou donuceni napodobovat a možná dokonce překonat brutalitu agresora.“ (86) Následuje příklad generála Shermana ve válce severu proti jihu v USA a jeho příkaz k vypálení Atlanty.
Pokud válka na Ukrajině přejde do druhé fáze a Ukrajinci začnou Rusy vojensky vytlačovat ze země, bude tato otázka velmi aktuální.
