Lidé z jakékoliv kultury vyjadřují dvojí – radost a zármutek. Nám se to letos sešlo: 21. prosince střílel jakýsi šílenec jen tak do lidí a zároveň se připravujeme na vánoční svátky. Škoda, že se ten šílenec chystal na střelbu místo toho, aby se chystal na slavení Ježíšova narození…
„Psali na internetu, že zítra bude státní smutek. Co to znamená?“ „No, asi hlavně to, že vlajky budou na půl žerdi...“ Přemýšlím na tím, jak konkrétně v české kultuře vyjadřujeme smutek.
Nejdřív jsem měl potřebu informací. Mám-li prožívat smutek, potřebuji na to mít dost informací. Nevím, podle čeho poznat, kdy už jich je dost. Ze začátku jsem skoro fyzicky na duši vnímal, že nemám dost informací. Pak už jsem jich měl dost na to, abych se trochu ponořil do sebe, rovnal si to v hlavě, prožíval to.
Mnozí lidé se vypravili na místo. Taky jsme tam šli zapálit svíčku. Pro mě osobně se v tom potkává dvojí – chtěl jsem těm událostem věnovat čas a procházka tomu pomáhá. Povídali jsme si o tom, trochu smutnili, trochu se rozčilovali, občas také mluvili o něčem úplně jiném a pak se zase řeč stočila k tomu, kam jdeme a proč. Ta cesta na místo činu tomu opravdu pomáhá.
Po telefonu jsem si o tom všem povídal s příbuznými a kamarády. Já jim popisoval, co se mi honí hlavou, oni zase, co se honí hlavou jim. Když vylíčím to své, dostane to v mé duši trochu jiný tvar. Když slyším to jejich, vnáší to do mého srdce nové podněty.
V sobotu 23. prosince jsme v poledne drželi minutu ticha. Díval jsem se přitom z okna, poslouchal zvony a přemýšlel, zda ti, kterých se to přímo a osobně dotklo, cítí, jak na ně všichni myslíme. Byl to takový pocit sounáležitosti nás všech s některými z nás.
Česká tisková kancelář, ČTK, shrnula slova prezidenta P. Pavla na tiskovce vlády 21. prosince večer takto: „Česko nyní podle prezidenta potřebuje především pietu, zdrženlivost a soudržnost. Zdrženlivost umožní vše vyšetřit do posledního detailu, je ale také zapotřebí k tomu, aby se nezhoršovalo utrpení lidí. V dané situaci je potřeba najít vnitřní klid, ale také rozumná řešení, jak takovým situacím do budoucna předcházet, pokud to vůbec lze, řekl Pavel.“
Potřebujeme zdrženlivost ve vztahu k informacím. A vnitřní klid. Zdrženlivost chápu jako zkrocení touhy po šokujících informacích, prostě se spokojit s „prostou“ pravdou, i když zrovna není strhující. Ale možná tím myslel hlavně neobtěžovat druhé lidi přeposíláním kde čeho.
A vnitřní klid. To si nedovedu představit bez ticha, které potřebuji k tomu se s věcmi v životě vyrovnat. Tomu možná někdo říká meditace, pro mě to je modlitba.
Jak v naší současné kultuře prožíváme smutek? Co asi pozorovali cizinci, kteří zrovna jsou v ČR?
Rozhodně, letošní Vánoce jsou jiné.
