Pěkně se nám to sešlo! Zemědělstvím a průmyslem jsme se dostali do bodu, kdy natolik vytěžujeme a likvidujeme životní prostředí, že tím ohrožujeme sami sebe. To je jedna stránka věci, tak zvaná ekologická krize způsobená tím, co jako lidstvo budujeme a získáváme.
Druhou stránkou je to, co jsme jako lidstvo schopni zničit, rozstřílet, zlikvidovat a rozvrátit, totiž ničivá síla našich zbraní, jmenovitě jaderných zbraní. Obojí se nám to v druhé polovině minulého století pěkně sešlo – hned ve dvou oblastech jsme jako lidstvo začali podřezávat větev, na které sami sedíme.
Přitom jsme nic nedělali jinak. Všechnu tu bylo i předtím – obchody více či méně šlapaly, průmysl se rozvíjel, věda hodně pokročila, lidstvo se rozrůstalo, války také byly vždycky a není na nich nic nového…
Řekněme tomu „šlapeme na plyn jako vždycky“. Ale jak má společnost žít, když je třeba náhle šlápnout na brzdu? To neumíme! Blíží se doba, kdy budeme řešit, co s klonovanými organismy a lidmi, co se stroji, které budou v inteligenci rychlejší než lidé…
Spíše než hledat kvůli čemu jsme se do takové situace dostali, mě zajímá řešení, co a jak tedy dělat. Je řešením hledat nějakou brzdu? Nebo se spíš zaměříme na volant, abychom tu ostrou zatáčku na konci rovinky vybrali? A půjde to vůbec bez nějaké zásadní změny? Ale vždyť my jsme vcelku nenapravitelní!!
Žádné komentáře:
Okomentovat