Hlad nebo chlast?

Zaposlouchal jsem se do břitkých textů Xindla-X a vybral si písničku, v které je poněkud moc křesťanských slov...

Rád si pochutnám na dobrém jídle. Nejednou si pochutnám prostě na jídle. Píseň Xindla-X Nejlepší kuchař překvapuje tím, že doporučuje jídelní lístek těch, kdo pijí v množství větším než malém... (Text písně např. na www.hlasite.cz.)

Už zítra přestaneš pít je to jistý. Těmito slovy píseň začíná. Může se zdát jako běžné tlachání u piva. Jeden domlouvá druhému, oba se na to napijí... Myslíš, že já chtěl skončit v kanclu a žít sólo? A k tomu pochopitelně: Přestaneš pít, ale vážně až zítra a na to si dáme dvojtýho bee feetra...

Tlachání je upřímné a narovinu, jak má být. Od pití v první sloce se přesouvá hloubš, ke žluči v těle, která se dává do pohybu, když se představy o životě hroutí (druhá sloka): Chtěls být na jevišti šokující pod jevištěm šukajícím a ty šuky a šoky pak přeměnit v šeky místo toho teď běžíš po trati, kde nemáš co ztratit. Pokud píseň postupuje od alkoholu k zásadnějším problémům, pak poslední sloka tne do toho, kdo se s kým stýká, zvlášť když důvody jsou pragmatické a sobecké: Nejsi egoista, jen si bereš co je tvoje, tak to táhneš s prasaty a pak si cejtit hnojem.

Na internetu lze píseň slyšet ať již sólo jen s kytarou, s perkusemi nebo s celou kapelou. Je to, jak Xindl-X o své hudbě říká, country. Píseň se hudebně nijak zřetelně nerozvíjí, plná váha padá na slova. Celá píseň má podobu rozhovoru, v kterém ten mladší a méně zkušený domlouvá tomu prostopášníkovi, co chlastá, (píp) a tahá se s největšími exoty v okolí. Autor a interpret se schovává za mladšího, který s ničím z toho nemá nic společného. A to na mě působí dost alibisticky. Proč není v písni osobnější? V jiných mu to jde. Buď to opravdu není jeho problém, anebo naopak je, a proto o něm nedokáže být osobní...

Když jsem připodobnil píseň k hospodskému tlachání, nabízí se otázka, proč píseň vlastně poslouchat. Kvůli hudbě? Nebo se mají posluchači s čím identifikovat? Má snad Xindlovo „tlachání“ v sobě něco navíc? Jsou zpěváci, kteří působí dojmem, že ji jim jedno, o čem zpívají. To Xindl-X je jiný, je plný toho, co chce říct, chce toho říci hodně, ví o sobě, že má co říct. Text této písně však je nadprůměrně beznadějný. Rozuzlením celé situace jsou životní počty popsané v refrénu: Co si navaříš taky si sníš. A nic nezměníš. Tím že ruce si myješ, co si propaříš to si vypiješ ... a to co sis navařil si sněz. Píseň vykresluje svůj vlastní svět a refrén tu zní jako umíráček nad každým pokusem vymanit se ze závislosti. Alkohol je nemilosrdný, to dokládají mnohé příběhy. Ale nerozumím tomu, proč by i ve světě lidí, kterým nevaří chlast, měly platit stejně neúprosné počty?! Ať již je refrén spíše soudem mladšího a méně zkušeného nebo sebe odsouzením zkušenějšího z dvojice rozmlouvajících, je to soud nedávající naději.

Písnička se hraje a poslouchá již přes 5 let a zajímalo by mě, zda jeho pohled již někomu pomohl se z alkoholu dostat nebo alespoň zkusit vyhodit výhybku.

Prohibice naruby

A pak tu máme videoklip, který šel ven rok po albu. Klip vyniká jasným příběhem, navíc filmově zpracovaným. Tématem je opět alkohol, ale z jiného konce. Svědectví o nápadu zaznamenala Jana Záhorková: Nápad na klip odkazuje na české hospody, kde hned jak člověk přijde, postaví před něj pivo, a když si objedná něco jinýho, tak se tváří divně a říkají, že nejsou čajovna. Tak mi to skoro přišlo, že se tu hlásí 'kdo nechlastá, není Čech'. Od toho už byl jenom krůček vymyslet klip z prostředí, kde je zakázané nealko a naopak ho tam musí pašovat pašeráci. Ten klip jsme samozřejmě vymysleli, kde jinde než s kamarády v hospodě – u toho piva. Autoři říkají, že klip je o prohibici naruby. To mimochodem popírá jakýkoliv vážný záměr touto písní někomu pomoci. Nemohu se ubránit dojmu, že tím píseň dostává pachuť škodolibé zábavy na něčí účet. Mám však za to, že klip je výmluvnější než záměr autorů. Detektivně erotický závěr klipu ukazuje jiným směrem. Naše situace je opravdu nesrovnatelná s prohibicí 30. let 20. století, jak znázorňuje začátek klipu. Alkoholovou závislost nahrazuje jiná, zobrazená tou erotickou. Podobně jako píseň otevírá problém opilství a v něm otázky ztráty životního smyslu a účelové chování i účelové vztahy, také klip jde od alkoholu hlouběji. Závislost na alkoholu není dnes největším problémem, je jím jiná závislost – na beznadějné logice co si navaříš taky si sníš. A podobně jako refrén písně i klip ukazuje marnost všech snah o nápravu. Vysvobození se člověk nedočká.

Křesťanská slova a výrazy

Hned na třech místech Xindl-X mluví jako křesťan. Nejvýraznější je to v refrénu, který se mu pěkně rýmuje. Křesťanské výrazy jsou označeny tučně.

A chlast je nejlepší kuchař a co si navaříš taky si sníš

A nic nezměníš.

Tím že ruce si myješ,

co si propaříš to si vypiješ, jéééééé

A chlast je nejlepší kuchař

A někdy i nejlepší kněz.

Tak si běž pro rozhřešení

pro poslední namazání,

a to co sis navařil si sněz.

To místodržící Pilát si myl ruce poté, co vydal Ježíše na popravu, a prohlašoval přitom, že vina za tuto popravu není na něm ale na těch, co si ji vykřičeli. Každý chápe, že takto se viny zbavit nelze.

Pak je tu kněz, který přichází k lůžku člověka na smrtelné posteli, aby ho posledním pomazáním povzbudil v tuto těžkou chvíli, naslouchal jeho zpovědi (otevřenému přiznání svých vin) a ujistil ho o rozhřešení, tj. odpuštění hříchů, kterých opravdu lituje. Xindlovi-X se to rýmuje až příliš snadno. Spojitost obrazu kněze s písní vidím právě v té smrtelné posteli – další alkoholové namazání přidává hřebík do rakve. O rozhřešení a pokání tu zatím nejde.

Závěr třetí sloky obsahuje zbývající narážky:

a pak místo pokání přichází lokání

tohle to lokání umrtvení tvýho svědomí

a na vození sladkýho snění

o tom že i svět venku se změní

tohle je cesta po který kráčíš

v praxy v prach se obrátí z opice vzešel si v opici skončíš

proč tomu vzdorovat když víš že... (následuje poslední refrén)

Motiv pokání je namístě. Řada křesťanů vypráví, jak právě v pokání našli novou sílu ke změně života, kterou jinde nenašli. Skutečné pokání totiž přináší odpuštění, a tím rozbíjí neúprosný zákon sněz, co sis navařil. Ale nejde o to, že někdo je tak dobrý v pokání, že ustane lokání. Síla pokání je v odpuštění vin, které v této intenzitě může dát jedině ten nevinně ukřižovaný. Pokání bez odpuštění tudíž nedává smysl. Pokání je naše snaha, která na závislosti často nestačí. Skutečné pokání spolu s odpuštěním tuto sílu dát může. Motiv pokání je tedy v souvislosti s alkoholem velmi trefný. Xindl-X zde nevolí variantu domluvit člověku, kterého většinou domluva nestačí. Sáhne tedy k ironii, ke karikatuře a černému humoru. V písni nakonec k pokání ani k vybočení za zajetých kolejí nedojde, místo toho člověku zbude jen opice, po opici kocovina, po kocovině pocit viny, na který platí zase alkohol... A přece je naděje, že se někdo zastaví.

Prach jsi a v prach se obrátíš, zaznívá v Bibli k člověku od jeho Tvůrce. Zní to docela evolučně, byť to říká Stvořitel. Ovšem být počat v opilosti – další Xindlova narážka na beznadějnost člověka zrozeného z opice – to už je tvořivý přístup člověka, nápad, který nemá se Stvořitelem mnoho společného.

Nejsem žádný hudební kritik. V internetových recenzích toto Xindlovo album komentují z různých stran, ale nenašel jsem žádný text, který by se snažil vyrovnat s jeho filozofováním o životě. Třeba ho potěší, že se někdo zamyslel nad jeho textem, i když na své stránky je nedává.

Tato kulturní exegeze byla základem pro část apologetické přednášky o příběhu svobody v rámci festivalu Více než... počátkem listopadu tohoto roku (pořádalo UKH).