Je tomu 13 let, co jsem dospěl k vyjasnění mého životního poslání - být kazatelem (ordinace proběhla v roce 2004, poprvé jsem nad prací kazatele vážně začal uvažovat koncem roku 1990). Když pak v lednu 2007 přišlo pozvání ředitelovat ETS, nevnímal jsem to jako změnu tohoto dlouhodobého směřování, jen jeho specifickou etapu. Vždy jsem se cítil jako kazatel v roli ředitele spíše než kazatel, který se stal ředitelem.
Když jsem se počátkem roku 2007 rozhodoval, zda přijmout pozvání na ETS, bylo mi od začátku jasné, že se bude jednat o omezený časový úsek. Kde se toto jasné vědomí vzalo? To vlastně nevím. V Karlových Varech jsem žil s pocitem, že se nikam jinam nechystám, že je to na dobu neurčitou. Vědomí krátkého časového úseku tedy bylo v ostrém kontrastu s tím, na co jsem byl zvyklý. Často jsem myslel na Ježíšovu službu, která měla velký spád a byla časově omezená, vlastně velmi krátká. Kdo z nás co dotáhl za 3 roky? To je málo času na založení firmy nebo sboru, natož na školu, která má studium 3 nebo 4 roky dlouhé...
Pro vědomí časově omezeného úseku na ETS jsem měl trochu nebiblické slovo ze Shreka: "I'm just a delivery boy." (Shrek říká osvobozené princezně: Já nejsem ten, kdo si tě chce vzít. Já jsem jen doručovatel.) Přijal jsem úkol provést seminář z bodu E do bodu F, to byl můj úkol a ten jsem se snažil splnit.
A opravdu bylo zajímavé sledovat dynamu těch 10 let. Zpočátku se to na mě sypalo ze všech stran. Připadal jsem si přikovaný mnoha řetězy ke stroji, který bylo třeba udržovat v pohybu. Snažil jsem se udržovat si postoj, že mám od Boha dost síly i spolupracovníků. Toto první období ohromného zápřahu se asi po 4 letech proměnilo. Měl jsem najednou větší nadhled i více sil. Přišly však zase nové výzvy s klesajícím počtem studentů. Na druhou stranu se začaly projevovat změny, o které jsme od roku 2010 usilovali. To byla doba, kdy jsem se vrátil k vědomí určitého úseku. A začal jsem s předsedou správní rady Pavlem Plchotem mluvit o svém odchodu. Zpočátku nechápal, proč o něčem takovém uvažuji. Otázku jsme tedy přeformulovali: Podle čeho poznáme, že je vhodný okamžik, abych odešel? Mluvili jsme o tom průběžně a dodnes považuji tyto rozhovory za velmi přínosné. Nakonec to všechno bylo samozřejmě jinak...
Když jsem byl v roce 2013 znovu jmenován na funkční období 4 roky, oznámil jsem radě ETS, že na konci tohoto období bych tu už asi neměl být. Tato poslední věta stránkového dopisu popisujícího, co a jak chci v dalším funkčním období dělat, zřejmě trochu zapadla.
Dneska bych to celé popsal ještě jinak: ETS je jedinečná instituce. Je tvořena sítí jemných vazeb. Není postaven z týmu lidí na plný úvazek (ze současných 60 učitelů není na plný úvazek nikdo!). Moje zkušenost je ta, že ETS drží pohromadě a dobře šlape díky zvláštní Boží milosti. Seminář rozjížděli Miloslav Jech, Pavel Černý a Karel Taschner s dalšími spolupracovníky. V polovině 90. let byl tým relativně stabilní a pomalu se rozšiřoval. Po přestěhování do Chval (1998) seminář vedl jeden ze zakladatelů Karel Taschner, bylo několik učitelů na většinové úvazky a slušný počet studentů. Počátkem tisíciletí se počet studentů snižoval, po mém příchodu (2007) jsme museli snižovat počet zaměstnanců z důvodu klesajícího počtu studentů. Vedení semináře omládlo (mě bylo tehdy 34 let, Davida Javornického zastoupil Viktor Ber, Zdeňka Vojtíška Pavel Hošek atp.). Seminář procházel generační obměnou - zakladatelé předávali seminář další generaci. Dovedu si představit, že v takové chvíli bych mohl na semináři působit dalších 20 nebo více let a vytyčit tak novou etapu. Dávám však přednost odlišnému scénáři: Seminář nestojí na člověku a na několika klíčových lidech, je to organismus, který přesahuje konkrétní osobu. Ten či onen přispívá tím či oním, ano, každý musí udělat svůj díl práce. Církev (a zejména Rada CB) si potřebuje vyjasnit svůj vztah k semináři. Dnes má ETS poprvé ředitele, který nepamatuje začátky ETS v roce 1990/91. Nový ředitel přinese nové podněty a impulzy. Samozřejmě leccos v procesu zapadne a odumře. Tak to na světě chodí. Líbí se mi, že Bůh dopřál již více než 25 let existence ETS a ten nyní plně vyplul ze zátoky, v které se zrodil. Měl jsem také obavu, že moje slabé stránky (a že jsem jich za 10 let ředitelování našel) začnou seminář negativně ovlivňovat. Z tohoto pohledu jsem snad odešel včas.
V posledních letech jsem zaznamenal více směrů, kterými bych se mohl se zkušeností a kontakty ředitele ETS vydat:
- Směrem mezinárodních organizací v oblasti teologického vzdělávání. Léta jsem s nimi spolupracoval a je to důležitá oblast služby.
- Dělat provozního ředitele ve středně velké firmě. Administrativní i řídící dovednosti bych asi měl, práci s lidmi mám rád.
- Věnovat se milované teologii ať již více teoretickým či praktickým směrem. Doktorát jsem dokončil, nyní by to chtělo pokračovat dál.
- A nebo je tu stále ta varianta vrátit se ke kazatelské službě...
